Les Guignols de l´Info – Gumáci po francouzsku

Les Guignols de l´Info (Pimprlata neboli Gumáci) je pořad, který večer co večer pět minut před osmou vysílá v přímém přenosu soukromá televize Canal+. Oblíbené postavičky v něm parodují politiky i hvězdy showbyznysu a komentují společenské dění. Gumáky sledují pravidelně tři milióny diváků. Scénář pro ně píše trojice autorů a realizační tým čítá celkově na osmdesát osob. Obsluhují sto čtyřicet dva loutek.

„Příliš se díváte na televizi. Dobrý večer.“ Tak zní jedna z uvítacích formulí slavného Patricka Poivre d´Arvor („PPD“ - známý moderátor soukromé televize TF1), lépe řečeno jeho pryžové napodobeniny. Jeho úkolem je přilákat k obrazovkám ty, kdo mají chuť na svou pravidelnou porci politicko-mediální zábavy. Canal+ jej zve na scénu pět minut před osmou, tedy přesně v době, kdy na jiných televizních programech začíná proud reklamy.

Vyvážený poměr humoru a satiry

Pořad Les Guignols de l´Info je přesně vyváženou směsí humoru a satiry. Poprvé spatřil světlo světa už v září 1988, kdy mu dal zelenou tehdejší programový ředitel Canal+, Alain de Greef. Podle uměleckého šéfa Gumáků, Francka Arguillèra je jádrem úspěchu fakt, že hlavní roli hraje divákovo oko: „Osoby politiků či star nás samy o sobě tolik nezajímají. Ale jejich mediální obraz ano.“, říká Arguillère.

Scénáristé Gumáků začínají pracovat brzy ráno. Nejprve procházejí poslední rozhlasové i novinové zprávy, které během dne doplní ještě televizním zpravodajstvím. Tak vzniká jádro událostí, na které je třeba stvořit vtipné komentáře. Kolem patnácté odpoledne vstupuje do studia sada loutek, s nimiž se předtáčejí reportáže, které se budou pouštět ze záznamu. O dvě hodiny později začínají „ostré“ zkoušky. Za závěsem jsou ukrytí dva hlavní imitátoři: Yves Lecoq (hlas PPD, Jacquesa Chiraca, fotbalisty Michela Platiniho a dalších) a Jean-Éric Bielle (např. hlas Francoise Mitteranda či Valéryho Giscarda d´Estaing)

Dva loutkáři pro jednu marionetu

Úspěch vysílání spočívá také v ohromující přesnosti výrazů a pohybů jednotlivých loutek. Každou z nich totiž obsluhují dva loutkáři – jeden pohybuje rukama a pažemi, druhý hlavou (čelisti, víčka).

Gumáci nejsou jen prostou komediální podívanou. Skrze obrazovku totiž karikují společenský život jako takový. Navíc, reagují nikoli jen na vlastní projevy politiků, ale i na způsob, jak je mediálně reflektují novináři.

„Gumáci přišli přesně ve chvíli, kdy lidé mají chuť slyšet vyprávět o událostech jinak, než jak jsou běžně zvyklí“, upřesňuje Franck Arguillère. Neboli, „Atchao, bonsoir.“ („Na čau, dobrý večer.“)

Zpracováno dle: A. Monnerie: La France aux cent visages, Didier, 1996

Můžete se podívat na hodinový film s názvem Les Guignols De L'info La Fiction