Merde! aneb O motivaci
„...A proč se tu francouzštinu vlastně učit?“ Ano, student má právo tu otázku vznést. Byť právě ukončil svůj první studijní semestr, čímž vás dvojnásob překvapí. Vážně, proč se namáhat s tak krkolomným jazykem, když dnes světu obchodu, politiky a nakonec i kultury vládne angličtina?
V roli učitele se zamyslíte, zkusíte zformulovat co nejduchaplnější odpověď plnou opojení Chabrolovými filmy, nadšení pařížskou architekturou, bretaňským venkovem, kulinářskými zážitky a dodáte, jak vroucně vás noví francouzští přátelé přijali, když zjistili, že umíte jejich mateřštinu.... anebo prostě sáhnete po knize „Merde! Rok v Paříži“ Stephena Clarkea (či jejím pokračování), zalistujete a ocitujete. Například:
„Mezi prvními hosty přišla na párty sama Virginie. Od té noci vášní jsme se neviděli, ale nezdálo se, že by to jednoho či druhého uráželo. Políbila mě na ústa a použila při tom jazýček, aby celý personál věděl, že spolu spíme, a pak zamířila ke stolu, kde jsme vystavili sladkosti. I když mi připadalo, že pod těmi vypasovanými bokovými kalhotami se už místo na piškot s čokoládou najít nemůže.
Ukázal se taky můj někdejší kolega Bernard, mrož v lidské podobě, a mně to od něj připadalo docela milé – vzhledem k těm třenicím, co jsme spolu v práci měli. Jean-Marie jej donutil na všech jednáních mluvit anglicky, což bylo asi tak surové, jako přinutit skutečného mrože k běhu na čtyři sta metrů překážek. A Bernard taky na každičkém tom lingvistickém plůtku bolestně padal.
(S. Clarke, „Už zase skáču přes Merde“!, s. 163)
Clarkeovi se podařilo brilantně a vtipně zachytit typické rysy francouzské národní povahy, existuje-li taková. Čtenář jeho knih sleduje více či méně autobiografické příhody Angličana, který se rozhodne pracovat v Paříži, kde jako cizinec čelí nečekaným nástrahám. Každá překážka, s níž se hrdina Paul West musí popasovat na cestě k milostnému i pracovnímu úspěchu, je pro čtenáře zdrojem zábavného poučení o francouzském životním stylu. Clarkeovu sérii Merde! je tak možné číst jako „návod k přežití“ v kulturně osobité zemi, jakou Francie bezpochyby je.
Další ukázku z knihy najdete zde.
